Krajina Národního parku České Švýcarsko
Nespoutaná příroda Národního parku České Švýcarsko.
Českosaské Švýcarsko neboli Labské pískovce je oblast tvořená národními parky České a Saské Švýcarsko a chráněnými krajinnými oblastmi Labské pískovce a Saské Švýcarsko. Tato oblast se rozprostírá na ploše o rozloze cca 700 km2 na obou březích řeky Labe při státní hranici mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko (SRN) Svou rozlohou, vysokou mírou zalesnění a minimálním osídlením představuje unikátní pískovcové území, které nemá v Evropě obdoby.
Nespoutaná příroda Národního parku České Švýcarsko.
Přírodní krásy Šluknovského výběžku. Pole, louky, lesy a potůčky...
„Většina Šluknovského výběžku náleží ke Krkonošsko-jesenické soustavě. Ta je ve výběžku reprezentována horopisnými Šluknovská pahorkatina a Lužické hory. Šluknovská pahorkatina se dělí na Šenovskou pahorkatinu rozloha 166 km² s průměrnou výškou417,5 m n. m. Rumburská pahorkatina má rozlohu 110 km² a průměrnou výškou 432,9 m n. m. Nejvyšší body Šluknovské pahorkatiny Hrazený (608m), Tanečnice (598m), Plešný sev. od Brtníků (593m). Šluknovská pahorkatina je členitá pahorkatina s mírně zvlněným reliéfem. Dlouhá a široká nepříliš hluboká údolí s mírně až středně ukloněnými svahy (Šluknov, Rumburk, Mikulášovice, Velký Šenov, Dolní Poustevna).( Glöckner 2008, str.16)“
„Lužické hory je plochá hornatina, dělí se na Jedlovský hřbet a Chřibskou kotlinu. Plošná rozloha 180 km², průměrná výška 509,2 m n. m. Nejvyšší body: Pěnkavčí vrch (792m), Jedlová (774m), Tkalcovský vrch (711m).(Glöckner 2008, str.17)“
„Většinu Šluknovského výběžku můžeme přiřadit do mírně teplé oblasti, nejvyšší plochy Jedlovského hřbetu do oblasti chladné, zřetelný sklon k oceanitě klimatu. Proudění vzduchu, převládá proudění západním směrem a naráží na bariéru Lužických hor a vzduchové masy jsou nuceny vystupovat do výšky. Srážky- největší část území lze hodnotit jako srážkově bohatou, poslední dobou srážková bohatost ubývá.(Glöckner 2008, str.19)“
„Hlavní vodní toky: Křinice, Vilémovský potok, Rožanský potok, Jiříkovský potok, Mandava, Lužička.
Plochy stojatých vod: Velký rybník (Rybniště) 35,8 ha, Světlík (Studánka) 14,4 ha, Údolní nádrž Chřibská (Chřibská) 12,7 ha, Zámecký rybník (Lipová) 10,3 ha, Šluknovský rybník (Šluknov) 8,3 ha, Varnsdorfský rybník (Varnsdorf) 8,0 ha, Bobří rybník (Šluknov) 5,5 ha, Cimrák (Krásná Lípa) 3,8 ha, Solanský rybník (Lipová) 2,6 ha, Školní rybník (Rybniště) 2,5 ha, Racek (Rumburk) 2,5 ha.(Glöckner 2008, str.24)“
„Šluknovská pahorkatina- přirozená vegetace acidofilní bučiny, v níže položených částech acidofilní doubravy, kolem menších vodních toků a na prameništích údolní jasanovo-olšové luky. (Härtel 2008, str.28 ) Aktuální vegetace mezofilní louky, krátkostébelné poháňkové pastviny, trvale vlhké vysokobylinné a vysokostébelné louky. Flóra- teplomilné druhy(silné zastoupení suboceánských druhů)(Bauer 2008, str. 30).
Lužická kotlina- přirozená vegetace acidofilní doubravy a dubohabřiny, flóra je příbuzná šluknovské pahorkatině, je zde vyšší zastoupení teplomilných a hájových druhů.
Lužické hory- přirozená vegetace acidofilní bučiny, květnaté bučiny. Flóra vyšší podíl horských a podhorských druhů.(Bauer 2008, str. 33)."
Pro pohyb v mapě stačí do mapy kliknout.
