Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)
Na světě existuje 45 druhů jestřábů a krahujců. Jestřáb lesní je z nich největší. Na rozdíl od krahujce při kroužení neztrácí výšku.
Mají 4 společné znaky: výjimečně ostrý zrak, zahnutý zobák, silné nohy a prsty s ostrými zahnutými drápy. U dravců, kteří loví drobné hlodavce, je rozdíl ve velikosti obou pohlaví nepatrný nebo téměř žádný, opačně je tomu u lovců ptáků.
Úspěšnost lovu je velmi malá. Mladí dravci se musí úspěšnému lovu naučit. Z toho důvodu má výuka z hnízda vyvedených mláďat rodiči neobyčejný význam. Úspěšnost hnízdění je závislá na početnosti a dostupnosti kořisti.
Mají dosti tvrdé krycí peří, na spodních částech praporů s hojným pápěřím. Pelichání je úplné a probíhá hlavně po ukončení hnízdění, a to každoročně s výjimkou prvního roku života. Zobák slouží k trhání a uštipování masa z kořisti. Nohy slouží k chytání a usmrcování kořisti. Ze smyslů je nejlepší zrak. Umožňuje binokulární vidění. Sokol vidí letícího holuba na 1,5 km a sedícího na 1km. Dutina hrdelní je široká a jícen roztažitelný, což souvisí s hltáním často velkých soust. Vejce jsou často značně zakulacená.
Podle způsobu lovu potravy a tím, podle tvaru křídel se dají dravci rozdělit do 3 skupin. Do první patří pátrači, dravci s dlouhými a širokými křídly. Celé hodiny vydrží plachtit vysoko na obloze a vyhledávat živou nebo mrtvou kořist na zemi.
Mezi vzdušné stíhače s úzkými a ostře zašpičatělými křídly patří zejména sokolovití dravci. Dovedou také plachtit, ale kořist pronásledují mohutnými záběry křídel hlavně ve vzduchu.
Třetí skupinu tvoří přepadový dravci s poměrně širokými křídly, ale krátkými a na konci zaoblenými s prstovitě roztažitelnými letkami. Letecká technika, kombinace veslovacího letu a plachtění. Bleskurychlé obraty koriguje dlouhý široce roztažitelný ocas.
Na světě existuje 45 druhů jestřábů a krahujců. Jestřáb lesní je z nich největší. Na rozdíl od krahujce při kroužení neztrácí výšku.
Krouží středně vysoko, křídla má napnuta dopředu a zvednutá do mělkého V. Při plachtění má ohbí křídla víc zahnuté než včelojed.
Velikostí a vzhledem je podobná káni lesní. Plachtí s křídly jasně ohnutými v ohbí, vnitřní část křídla je zvednutá, ruční letky rovně.
Typická je pro něho silueta s krátkými tupými křídly a dlouhým ocasem. Dráha letu je vlnkovitá ne tak přímá jako u jestřába.
Luňák je přibližně stejně velký jako káně, má delší a užší křídla a nápadně dlouhý a hluboce vystřižený ocas. Létá křivolace a uvolněně, neustále stáčí ocas.
Od luňáka červeného se liší kratším ocasem na němž při širokém rozevření vykrojení zcela zmizí. Obě pohlaví jsou téměř stejně velká.
Pilich má křídla širší, kratší a tupěji zakončená. V letu drží křídla ve formě V. Létá nízko, pomalu, kymácivě, často usedá na zem.
Pochop je z motáků největší. Let je pomalý, kymácivý, často však i krouží. Často klouže velmi nízko nad zemí.
Náš největší orel s rozpětím křídel okolo 2,5 m. Typickým znakem je klínovitý ocas. Dokáže dlouze kroužit ve velké výšce.
Křídla má ohnutá, jejich ohbí směřuje při plachtění vpřed, zepředu má silueta nápadně ohnutá křídla připomínající racka mořského.
Poštolka obecn má roztažená úzká křídla mírně zakulacená na špičce. Létá nepřetržitě jen málo kdy plachtí.
Dravec velikosti vrány. Většinou žije samotářsky. V letu jsou vidět charakteristická dlouhá špičatá křídla a kratší, ke konci zůžený ocas.
Značná variabilita ve zbarvení. Zbarvení hřbetní strany hnědé s kapkovitými tmavými čárkami. Přední část těla mívá na bocích tmavošedý nádech.