logo Roman Neckář

Dravci

Mají 4 společné znaky: výjimečně ostrý zrak, zahnutý zobák, silné nohy a prsty s ostrými zahnutými drápy. U dravců, kteří loví drobné hlodavce, je rozdíl ve velikosti obou pohlaví nepatrný nebo téměř žádný, opačně je tomu u lovců ptáků.

Úspěšnost lovu je velmi malá. Mladí dravci se musí úspěšnému lovu naučit. Z toho důvodu má výuka z hnízda vyvedených mláďat rodiči neobyčejný význam. Úspěšnost hnízdění je závislá na početnosti a dostupnosti kořisti.

Mají dosti tvrdé krycí peří, na spodních částech praporů s hojným pápěřím. Pelichání je úplné a probíhá hlavně po ukončení hnízdění, a to každoročně s výjimkou prvního roku života. Zobák slouží k trhání a uštipování masa z kořisti. Nohy slouží k chytání a usmrcování kořisti. Ze smyslů je nejlepší zrak. Umožňuje binokulární vidění. Sokol vidí letícího holuba na 1,5 km a sedícího na 1km. Dutina hrdelní je široká a jícen roztažitelný, což souvisí s hltáním často velkých soust. Vejce jsou často značně zakulacená.

Podle způsobu lovu potravy a tím, podle tvaru křídel se dají dravci rozdělit do 3 skupin. Do první patří pátrači, dravci s dlouhými a širokými křídly. Celé hodiny vydrží plachtit vysoko na obloze a vyhledávat živou nebo mrtvou kořist na zemi.

Mezi vzdušné stíhače s úzkými a ostře zašpičatělými křídly patří zejména sokolovití dravci. Dovedou také plachtit, ale kořist pronásledují mohutnými záběry křídel hlavně ve vzduchu.

Třetí skupinu tvoří přepadový dravci s poměrně širokými křídly, ale krátkými a na konci zaoblenými s prstovitě roztažitelnými letkami. Letecká technika, kombinace veslovacího letu a plachtění. Bleskurychlé obraty koriguje dlouhý široce roztažitelný ocas.

 

Poštolka obecná (Falco tinnunculus)

Poštolka obecná (Falco tinnunculus)

Poštolka obecn má roztažená úzká křídla mírně zakulacená na špičce. Létá nepřetržitě jen málo kdy plachtí.

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)

Dravec velikosti vrány. Většinou žije samotářsky. V letu jsou vidět charakteristická dlouhá špičatá křídla a kratší, ke konci zůžený ocas.

Včelojed lesní (Pernis apivorus)

Včelojed lesní (Pernis apivorus)

Značná variabilita ve zbarvení. Zbarvení hřbetní strany hnědé s kapkovitými tmavými čárkami. Přední část těla mívá na bocích tmavošedý nádech.